Bible

1 A král Dávid byl stár, pokročilého věku, i jali se ho přikrývat rouchy, a le teplo mu nebylo; 2 jeho služebníci mu tedy řekli: Nechť mému pánu, králi, hledají dívku, pannu, a ť se postaví před tvář královu a stává se mu ošetřovatelkou, i může léhat v tvé náruči, a ť je mému pánu, králi, teplo. 3 Jali se tedy po všem území Isráélově krásnou dívku hledat a našli Avíšag, šúnémskou, a přivedli ji králi; 4 a ta dívka byla nadmíru krásná a stala se králi ošetřovatelkou a jala se ho obsluhovat; král ji však nepoznával. 5 A Adónijjá, syn Chaggíth, se vyvyšoval s výrokem: Kralovat budu já; i pořídil si vůz a koně a padesát mužů před jeho tváří běhajících, 6 a jeho otec ho po všechny jeho dni nerozmrzel výrokem: Proč ses zachoval takto? A on byl i zjevem velmi hezký; a porodila ho po Avšálómovi. 7 I nastaly jeho rozhovory s Jóávem, synem Cerújiným, a s Evjáthárem, knězem; ti se jali Adónijju podporovat, stojíce za ním; 8 a le Cádók, kněz, a Benájáhú, syn Jehójádův, a Náthán, prorok, a Šimeí a Réí a hrdinové, kteří patřili Dávídovi, při Adónijjáhúovi nebyli. 9 A Adónijjáhú u kamene Zóheleth, jenž je vedle Én-rógelu, nazabíjel drobného dobytka a skotu a vykrmeného dobytka, a pozval všechny své bratry, syny královy, a všechny muže Júdovy, královy služebníky, 10 ale Náthána, proroka, a Benájáhúa a hrdiny a Šalomouna, svého bratra, nepozval. 11 A Náthán k Bath-ševě, matce Šalomounově, pronesl výrok: Zda jsi neuslyšela, že Adónijjáhú, syn Chaggíth, kraluje, a náš pán, Dávid, o tom neví? 12 Nyní tedy pojď, nechť ti, prosím, smím dobře poradit, a zachraň žití své a žití svého syna Šalomouna: 13 Jdi a vstup ke králi Dávidovi a řekneš k němu: Zda jsi ty, můj pane, ó králi, nepřisáhl své služebnici výrokem: Ano, po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a on bude sedět na mém trůně? Proč tedy kraluje Adónijjáhú? 14 Hle, zatímco tam ty ještě budeš s králem mluvit, chci za tebou přijít já a doplnit tvá slova. 15 Bath-ševa tedy vstoupila ke králi do pokoje; a král byl velmi stár, a Avíšag, šúnémská, krále obsluhovala. 16 A Bath-ševa schýlila hlavu a poklonila se králi; a král řekl: Co s tebou? 17 I řekla mu: Můj pane, ty jsi při Hospodinu, svém Bohu, přisáhl své služebnici: Ano, po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a on bude sedět na mém trůně; 18 nyní však, hle, kraluje Adónijjá, a přitom, můj pane, ó králi, nic nevíš? 19 A nazabíjel skotu a vykrmeného dobytka a drobného dobytka v hojnosti a pozval všechny syny královy a Evjáthára, kněze, a Jóáva, velitele vojska, a le Šalomouna, tvého nevolníka, nepozval. 20 A ty, můj pane, ó králi, - oči všeho Isráéle jsou na tobě, abys jim oznámil, kdo bude na trůně mého pána, krále, sedět po něm; 21 jinak se stane, jak mile můj pán, král, ulehne se svými otci, že se staneme, já i můj syn Šalomoun, jakoby provinilci. 22 A hle, zatímco ona ještě mluvila s králem, přišel Náthán, prorok, 23 i podali králi zprávu výrokem: Hle, Náthán, prorok; i vstoupil před tvář královu a poklonil se králi, padnuv na svůj obličej k zemi; 24 i řekl Náthán: Můj pane, ó králi, ty jsi řekl: Po mně bude kralovat Adónijjáhú a on bude sedět na mém trůně? 25 Vždyť dnes sestoupil a nazabíjel skotu a vykrmeného dobytka a drobného dobytka v hojnosti a pozval všechny syny královy a velitele vojska a Evjáthára, kněze, a hle, jedí a pijí před jeho tváří a říkají: Nechť žije král Adónijjáhú! 26 A mne, jenž jsem tvůj nevolník, a Cádóka, kněze, a Benájáhúa, syna Jehójádova, a Šalomouna, tvého nevolníka, nepozval. 27 Byla-li tato věc provedena ze strany mého pána, krále, pak jsi své nevolníky neuvědomil, kdo bude sedět na trůně mého pána, krále, po něm. 28 A král Dávid odpověděl a řekl: Povolejte mi Bath-ševu. Vstoupila tedy před tvář královu a před tváří královou stanula; 29 a král přisáhl a řekl: Jako že je živ Hospodin, jenž mou duši vykoupil ze vší tísně, 30 že podle toho, jak jsem ti při Hospodinu, Bohu Isráélovu, přisáhl výrokem, že po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a na mém trůně bude místo mne sedět on, že tak chci učinit tohoto dne. 31 A Bath-ševa schýlila hlavu obličejem k zem i a poklonila se králi a řekla: Nechť můj pán, král, žije navždy! 32 A král Dávid řekl: Povolejte mi Cádóka, kněze, a Náthána, proroka, a Benájáhúa, syna Jehójádova. I vstoupili před tvář královu 33 a král jim řekl: Vezměte s sebou nevolníky svého pána a usaďte Šalomouna, mého syna, k jízdě na mezkyni, jež patří mně, a zaveďte ho dolů ke Gíchónu 34 a tam ho pomaže Cádók, kněz, a Náthán, prorok, za krále nad Isráélem; a zatrubte na troubu a řekněte: Nechť žije král Šalomoun! 35 A vystupte za ním, i přijde a usedne na můj trůn a on bude místo mne kralovat, neboť jeho jsem přikázal, aby byl panovníkem nad Isráélem a nad Júdou. 36 A Benájáhú, syn Jehójádův, králi odpověděl a řekl: Amén, tak kéž praví Hospodin, Bůh mého pána krále; 37 podle toho, jak byl Hospodin s mým pánem, králem, tak kéž je se Šalomounem a kéž činí jeho trůn větším než trůn mého pána, krále Dávida! 38 Sestoupil tedy Cádók, kněz, a Náthán, prorok, a Benájáhú, syn Jehójádův, a Keréthí ové a Peléthí ové a usadili Šalomouna k jízdě na mezkyni krále Dávida a doprovodili ho ke Gíchónu 39 a Cádók, kněz, vzal roh oleje ze stanu a pomazal Šalomouna, a zatroubili na troubu a řekli, všechen lid: Nechť žije král Šalomoun! 40 I vystoupili za ním, všechen lid, a lid, ti pískali na píšťaly, i veselili se velikým veselím, a ž jejich hlasy země pukala. 41 To uslyšel Adónijjáhú a všichni pozvaní, kteří byli s ním, když oni skončili jedení; a když Jóáv uslyšel zvuk trouby, řekl: Proč ten halas města, jež hlučí? 42 A zatímco on ještě mluvil, hle, přišel Jónáthán, syn Evjáthára, kněze; a Adónijjáhú řekl: Vejdi, neboť ty jsi zdatný muž a zvěstuješ dobrou věc. 43 A Jónáthán odpověděl a řekl Adónijjáhúovi: Jisto je, že náš pán, král Dávid, v kralování uvedl Šalomouna; 44 i poslal král s ním Cádóka, kněze, a Náthána, proroka, a Benájáhúa, syna Jehójádova, a Keréthí e a Peléthí e a usadili ho k jízdě na mezkyni královu 45 a u Gíchónu ho pomazal Cádók, kněz, a Náthán, prorok, za krále. A odtamtud veselíce se vystoupili a město se rozhlučelo; to je ten halas, jejž jste uslyšeli. 46 A Šalomoun i usedl na královský trůn 47 a i královi služebníci přišli žehnat našemu pánu, králi Dávidovi, výrokem: Kéž tvůj Bůh činí jméno Šalomounovo lepším než jméno tvé a kéž jeho trůn činí větším než trůn tvůj! A král se na lůžku poklonil 48 a také král takto řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž dnes dal sedícího na mém trůně, a mé oči to vidí. 49 A všichni pozvaní, kteří byli u Adónijjáhúa, se ulekli a povstali a odešli každý na svou cestu; 50 a Adónijjáhú pocítil bázeň před tváří Šalomounovou, i povstal a odešel a chytil se rohů oltáře. 51 I podal i Šalomounovi zprávu výrokem: Hle, Adónijjáhú se bojí krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře s výrokem: Nechť mi král Šalomoun nejprve přísahá: Chce-li svého nevolníka mečem usmrtit! 52 A král Šalomoun řekl: Bude-li se projevovat jako poctivý muž, nebude padat nic z jeho vlasu na zem, bude-li se však při něm shledávat zlo, pak umře. 53 A král Šalomoun poslal a vzali ho dolů od oltáře, i přišel a králi Šalomounovi se poklonil; a Šalomoun mu řekl: Jdi k svému domu.